Po sice prohraném, ale jinak výborně sehraném utkání na půdě vedoucího týmu v Kopřivnici minulý týden, nastoupili naši kluci v neděli 16.10. doma proti Třinci, který byl na 3.místě a měl před zápasem stejný počet bodů jako my  - 9.

        Utkání nemohlo ani lépe začít. Brankář hostů se nestačil ani rozkoukat a už lovil v 9.vteřině puk ze své branky, když kousek za modrou vypálil dělovku Radim Vančo-Minařík a vstřelil tak svou 8.branku sezóny  - 1:0. A mohlo být ještě lépe, útoky se první tři minuty valily na třineckou branku jeden za druhým a šance střídala šanci. Nejblíž k úspěchu bylo sólo Adama Valíčka přes celé kluziště, ten však nedokázal zakončit do částečně odkryté branky po jinak docela povedném blafáku.
       Nedáš-dostaneš, to je stará hokejová pravda. Místo abychom vedli 3:0, prohrávali jsme v 6.minutě 1:2. Nejprve v naší přesilovce (!) dostal přesný pas mezi naše beky nejlepší hráč Třince David Ciencala a nedal našemu brankáři Dominiku Beranovi přesnou střelou do vinklu nejmenší šanci a vzápětí po nedůrazném atakování našimi obránci a zmatcích v obraně byl Dominik překonán podruhé střelou z úhlu po ledě nehlídaným třineckým útočníkem. Od této chvíle naši bušili do soupeře ve snaze vyrovnat, chyběla však tvrdší střelba, lepší finální nahrávka, rychlejší pohyb v třetině zatáhnutého soupeře a hlavně důraz před brankou. Ten nejvíce chyběl Martinu Cenigovi při největší šanci na vyrovnání, když  zcela osamocen před brankářem volil střelu po ledě, která se mu navíc nepovedla, místo aby zamířil do jednoho z odkrytých horních rohů.
       Po přestávce se obraz hry nezměnil, naši tlačili a třinečtí vyráželi do brejků. Když už se zdálo, že musíme vyrovnat, soupeř dokonale vyřešil situaci dva na jednoho - 1:3. Ještěže však máme bojovníka Honzu Sonnka a tvrdého střelce Dana Volného. První z nich po tvrdém souboji v rohu kluziště v pádu přihrál před bránu, kde nikým neatakovaný Dan prostřelil nahoru třineckého brankáře - 2:3. Do konce třetiny jsme třineckým mnohokrát  zavařili, ale vždy jsme doplatili na starou bolest - nedůraz a neexistenci finální přihrávky.
       Vyrovnat se ale přece jenom podařilo a to ve chvíli, kdy to čekal málokdo. Honza Sonnek vyhrál bully, Dan Volný se obtočil kolem osy a obránce a vystřelil ránu, na kterou neměl brankář nárok - 3:3. V tu chvíli jsme už remízu nebrali. Naši se hrnuli znovu a znovu do útoku, ale obrana soupeře odolávala. Rozuzlení tak přišlo na druhé straně. Pět minut před koncem ujel znovu David Ciencala a blafákem překlopil skóre opět na stranu hostů 3:4, a ihned po minutě využil nekrytý útočník dokonalou střelu-přihrávku svého obránce 3:5. V zoufalé snaze při vyloučení třineckého hráče jsme ještě inkasovali v power play 6:4 do prázdné branky - 3:6, opět z hole Davida Ciencaly, který tak vsítil 4 branky.
        Sprcha na závěr byla hodně studená. Opět jsme byli lepší, opět jsme prohráli. Hokej se bohužel nehraje na šance, střely (dnes 22:16 v náš prospěch), ani tlak, ale na góly. Bude to příští týden v Havířově lepší?