Radost však netrvala ani půl minuty. Hned vzápětí po bully v obranné třetině jsme nechali trestuhodně vyjet soupeřovo křídlo až před osamoceného Ondru Horvátha, který neměl šanci proti přesnému zakončení do vinklu. Od té chvíle začal litý boj, ve kterém byli naši hosté o něco lepší, i když mnoho vyložených šancí si nevytvořili. Naši kluci hráli zakřiknutě a hlavně nepřesně. Adresné nahrávky by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Trest přišel minutu před přestávkou, hostující útočník přesprintoval ve střední třetině našeho obránce a z mírného úhlu opět rozvlnil Ondrovu síť.
       Po přestávce se náš výkon rapidně zlepšil. Stali jsme se jednoznačně lepším týmem a hosty jsme neustále tlačili. Ti hrozili ojedinělými brejky, které byly naštěstí dosti bezzubé. Naši si také mnoho šancí nevytvořili, sice hodně bojovali a dřeli, chyběla tomu však lehkost a pohoda z předcházejících zápasů. Bylo koneckonců vidět, že hrajeme proti nejlepšímu a pouze to, co nám on dovolí. Přesto se podařilo vyrovnat. Radim Vančo-Minařík dotlačil ve čtvrté minutě druhé třetiny z bezprostřední blízkosti kotouč do sítě - 2:2 a dal tak svůj 25.gól v sezóně.
          Z vedení jsme se však dlouho neradovali. V oslabení totiž naše bránící čtveřice nedokázala dlouho vyhodit puk z obranné třetiny, ač k tomu pár příležitostí bylo. Kotouč se nakonec dostal k bekovi soupeře, který tvrdě vystřelil, před Ondrovou brankou se vytvořila mela, z které se puk vynořil před osamoceného kopřivnického útočníka, před kterým zívala už pouze opuštěná branka. Naše hochy vedoucí branka soupeře neochromila, dřeli a tlačili soupeře. Vyloženě šance se nerodily, vyrovnat se však k radosti domácí části publika podařilo jako z čistého nebe. Obránce Adam Valíček typicky pronikl za branku soupeře, odkud našel v úhlu stojícího Dana Veselého, který obsazen víceméně nazdařbůh z jedničky vystřelil puk směrem na soupeřovu bránu a naštěstí objevil malinkou mezeru mezi brankářovou bruslí a přední tyčkou - 3:3. Super! "Jen do nich", burcoval domácí trenér Mirek Kameník. Tlak byl neustálý a po třech minutách opět vyplodil podobný gól. Tentokrát se role nahrávače a střelce vyměnila. Dan Veselý nasměroval zpoza brány kotouč do prostoru těsně před brankáře, Adam Valíček využil nastalého zmatku a pod padajícím brankářem propasíroval se štěstím puk do klece - 4:3.
          Třetinu jsme v pohodě dohráli a šli s odhodláním do poslední třetiny. Lídr tabulky se snažil vyrovnat, my dát další gól a výsledkově odskočit. Nehrál se nijak líbivý hokej, nicméně dramatický a emotivní, ale určitě férový. Zpočátku se dařilo očekávaný nápor soupeře eliminovat a hra byla vyrovnaná. Zrodily se i šance, které volaly po gólu, zejména střely ze střední vzdálenosti v podání Dana Volného, Radima Vančo-Minaříka a Martina Cenigy volaly po odměně v podobě vyššího vedení. Vždy však pouze minuly těsně cíl. Hosté se hodně tlačili dopředu a deset minut před koncem se jim to málem vymstilo, když se na osamoceného brankáře soupeře řítili tři naši útočníci. Dan Veselý se však rozhodl nepřihrát a trestuhodně neproměnil!!!
          Od té chvíle nás soupeř drtil a i bez Adama Rašky prokazoval svou sílu. Naši obránci nestíhali a nestačili krýt hbité soupeřovy útočníky, souhra dopředu nebyla takřka žádná a Ondra Horváth se v brance pěkně potil. Chytil hromadu střel a vyřešil pár zapeklitých závarů před naší brankou a měl, přiznejme, i hodně štěstí. Minimálně tři střely lízaly tyčku a jednou jej zachránila i nepřesná muška soupeřova útočníka, který netrefil branku v tu chvíli hájícím pouze zoufalým obráncem Vojtou Eliášem. Se štěstím jsme vedení uhájili a i přes poměr střel v poslední třetině 5:14 jsme kopřivnické zarmoutili.
          Paradoxně jsme zvítězili v boji, v kterém jsme byli po většinu času horší. Vrátili jsme tak soupeři porážku z jeho ledu, kde jsme zase byli lepší my. Získanými dvěma body jsme předstihli Třinec o jeden bod a ocitli se na třetím místě. Pokud chceme setrvat na medailové pozici a eventuélně se přiblížit i výše, musíme v sobotu bodovat na ledě přímého konkurenta - Třince.

tabulka_po_16_kole.xls