V Třinci šlo o hodně. Pokud jsme chtěli udržet kontakt s vedoucí dvojicí Kopřivnice, Vítkovice a taky si pevně udržet 3.místo, museli jsme vyhrát a s tímto cílem se i do tohoto extraligového města jelo. Zároveň bylo domácím co oplácet, doma jsme s nimi v první čtvrtině prohráli 3:6, i když jsme byli o dost lepší.

        Utkání začalo svižně a tvrdě, o čemž svědčí množství šrámů a naraženin na naší straně, ale férově. Útoky se přelévaly plynule z jedné strany na druhou a víceméně se čekalo, komu se podaří vstřelit první gól. Povedlo se to naštěstí Danu Volnému v 8. minutě v přesilovce ze závaru před třineckou brankou - 1:0, když soupeřova brankáře překonal mezi nohy z bezprostřední blízkosti. Třinečtí se snažili vyrovnat, ale končili na naší solidní defenzívě, a když se jim tuto podařilo překonat, ztroskotali na vynikajícím Ondrovi Horváthovi v naší kleci. Na naší straně se taky mnoho šancí neurodilo a tak se šlo do kabin s jednobrankovým náskokem.
         Svižný hokej v podobném duchu pokračoval i po pauze. A opět se podařilo skórovat nám. Adam Valíček vystřelil solidním příklepem od modré čáry, brankář pouze vyrazil před sebe a ihned musel čelit dorážce Radima Vančo-Minaříka, který neuspěl. Puk však znovu zůstal v předbrankovém prostoru a toho využil výtečně hrající Martin Ceniga a kotouč do branky konečně dopravil - 2:0. Bylo vidět, že branka třinecké hráče šokovala a dlouho se zdálo, že vedení v pohodě udržíme. Až ke konci třetiny se soupeři párkrát podařilo přelstít naši obranu a vytvořit si velké šance, vždy si však vylámali zuby na skále zvané Ondra Horváth. A tak se zdálo, že třetinu dohrajeme s dvougólovým vedením, nicméně pohroma přece jenom přišla! Že je hokej hra individuálních chyb, které, když se nastřádají za sebou, vedou k inkasování, ukázala situace před třineckým snížením. Minutu a půl před sirénou se obránce Vojta Eliáš rozhodl na modré čáře udržet pásmo, puk se ovšem dostal kolem něj do středního pásma přímo na hůl rozjetého soupeřova útočníka, kterého neudržel Marek Strkač, druhý bek Vojta Huser zbytečně kryl dalšího soupeřova útočníka mimo střelecký úhel a nechal projet rozjetého třinečáka až před naši branku, kde už Ondra Horváth tentokrát gólu nezabránil a kapituloval po výborně provedém bekhendovém blafáku. A za chvilinku bylo vyrovnáno! Pepa Alina nejenom prohrál bully v obranné třetině, ale nechal i trestuhodně projet domácího centra až k Ondrovi, a bylo 2:2.
        A tak se začínalo zase znovu od nuly. Do poslední části šli hoši odhodláni neinkasovat a vstřelit aspoň jednu branku. Blízko k tomu měl náš nejlepší střelec Radim Vančo-Minařík, když dostal ve středním pásmu do jízdy bezvadnou přihrávku, objel dlouhou forhendovou kličkou soupeřova obránce, nedokázal ale vystřelit přesně nahoru, kde gólman nechal volná místa. Nepovedlo se to ani Danu Veselému po rychlé kombinaci s Radimem v útočném pásmu, když, sice tísněn, netrefil poloodkrytou branku ze tří metrů. Soupeř také hrozil a vypracoval si dvě tři vyložené šance, ale Ondra byl v tyto chvíle famózní.
        Čtyři a půl minuty před koncem se rozhodlo! Adam Valíček vystřelil od modré střelu, kterou se podařilo tečovat Danu Veselému, brankář pouze vyrazil a před brankou se prosadil náš nejlehčí hráč Kryštof Rykala - 3:2. Kluci se radovali, věděli však, že poslední minuty nebudou jednoduché. A taky že jo!. Třinec nás svíral v kleštích zejména v posledních dvou minutách při své power-play, mág Ondra ale za pomocí obětavých spoluhráčů přežil i ty nejtěžší chvilky.
        V tomto zápase jsme soupeře nijak nepřeválcovali a nedali nijak vypracované góly. Znovu slavil úspěch důraz před brankou a pohotovost, solidní obrana a náš výtečný Hašan Ondra Horváth. Vítězství a to páté za sebou! Znamená to, že jsme bronzoví a držíme kontakt s čelem tabulky. Doufejme, že se vítězná šňůra nepřetrhne v následujících utkáních. To nejbližší čeká kluky v neděli 11.12. doma s Havířovem.

tabulka_po_17_kole.xls